Po loňské světové premiéře na festivalu v Benátkách a českých uvedeních na přehlídkách Be2Can a Das Filmfest se 31. října do široké distribuce dostane snímek Teorie všeho. Půvabnou i tajemnou černobílou estetikou prorostlý titul předkládá mysteriózní příběh z fyzikální kongresu z roku 1962. Izolované prostředí švýcarských Alp postupně odkrývá nevysvětlitelné záhady a pohrává si s percepcí reality.

Metafyzická mrazivost

Stylisticky vytříbený, odvážně filozofující noir Timma Krögera spoléhá na podmanivou černobílou estetiku a mysteriózní atmosféru. Příběh, odehrávající se na pozadí alpského kongresu fyziků v roce 1962, systematicky rozpouští lidskou racionalitu, zpochybněnou řetězcem nevysvětlitelných událostí včetně zmizení a vraždy. Schéma jako vystřižené z příběhů Sherlocka Holmese se setkává s poetikou Alfreda Hitchcocka a jeho protagonistů zavlečených do víru krkolomných událostí. Snímek se pomalu přelévá do psychedelické roviny a ohledává koncept vícera realit, zatímco zpřítomňuje strach, trauma a bezčasí nukleárního věku. Skrze postupnou dekonstrukci fikčního světa snímek zabředává do těch nejhlubších metafyzických otázek.

Multižánrové inspirace

Stylistický klíč a inspiraci tvůrci hledali u filmů z 40. a 50. let. Klíčovými autory byli Orson Welles, Francois Truffaut či Helmut Käutner. Výtvarnou dominantu tak představuje ostré a dramatické svícení. Režisér však nechtěl, aby film působil jako eklektická sbírka referencí. Teorie všeho je svébytné dílo, jež chvíli připomíná Hitchcocka, chvíli temné noiry, chvíli zase osciluje k humorné absurditě. Vše ve prospěch ústředního motivu lidského bytí. Tvůrci podněcují otázky, zda všechny věci, které se nám dějí, mají nějakou nadpřirozenou příčinu, nebo zkrátka žijeme v chaotickém a lhostejném vesmíru. Zároveň otevírají pomyslné kostlivce ve skříni, kteří se váží k problematické a mnohdy nediskutované poválečné situaci.

Německá senzace

Film zabodoval na předávání Německých filmových cen (Deutsche Filmpreis). Z celkového počtu šesti nominací si odnesl ceny pro nejlepší kameru, scénografii a vizuální efekty. Na mezinárodním festivalu fantastických filmů Sitges obdržel cenu kritiky. Pro režiséra, scenáristu a producenta Timma Krögera, který se primárně živí jakožto kameraman, jde tak u jeho srdcového projektu o velký úspěch. Režijně debutoval již roku 2014 filmem Zerrumpelt Herz, jenž nabízí obdobné stylistické postupy, mysteriózní zápletku a zasazení v minulosti, konkrétně na sklonku 20. let 20. století. V zatím skromné filmografii tak lze sledovat jistou kariérní kontinuitu, s níž se v budoucnu ještě určitě setkáme. To slibuje i fakt, že film v Německu vydělal více než půl milionu eur, což je vzhledem k artovému zacílení velký úspěch.