Na letošním festivalu Berlinale odpremiéroval hypnotický i klaustrofobický snímek V kuchyni . České publikum jej mohlo vidět v rámci přehlídky Be2Can a 7. listopadu se dočká i široké distribuce. V něčem navazuje na populární subžánr “kuchyňských” filmů, v něčem je naopak jejich protipólem. Černobílé a stylisticky rozmanité drama se s houstnoucí atmosférou postupně zarývá pod kůži a neustále přidává pod kotel.
Za zavřenými dveřmi
Černobílý a surový mexický snímek V kuchyni na motivy stejnojmenné oceňované divadelní hry se soustředí na turisty vytěžovanou kuchyni na newyorském Times Square, která v tristních podmínkách zaměstnává imigranty, bez nadsázky bojující o přežití v nové zemi. Svíravá atmosféra zpřítomňuje drsný pracovní nátlak, v němž pro přistěhovalého protagonistu jediný ostrůvek naděje představuje láska k americké kolegyni v podání herečky Rooney Mary. Jeho citům však stojí v cestě nemožnost získat doklady. Tempo vyprávění nabírá na intenzitě a nelítostně ukazuje, co se může dít ve skrytém zákulisí, zatímco pokojně čekáme na jídlo.
Stylistická rozmanitost
Film natočil mexický filmový mág Alonso Ruizpalacios, který u příležitosti předpremiéry na přehlídce Be2Can osobně navštívil Českou republiku. Začínal jako divadelní režisér, v současnosti se však plně soustředí na filmovou kariéru. Debutoval posmutnělou komedií Běloby, roku 2018 na festivalu Berlinale uhranul svou multižánrovou subverzivní variací dobrodružných filmů Muzeum, za níž si odnesl cenu pro nejlepší scénář. Realizoval také hybridní Policejní film, kde stírá hranici mezi fakty a fikcí, zatímco ohledává palčivé téma dysfunkční mexické policie. Natočil i několik epizod seriálu Narcos: Mexiko. Reflexe státních orgánů a společností opovrhovaných profesí je ostatně jeho ústředním tématem po celou kariéru.
Autentické přípravy
V kuchyni je pro režiséra velmi osobní příběh, jelikož sám během pobytu v Londýně v gastro průmyslu pracoval. Při natáčení filmu se tak rozhodl pro maximální autenticitu a se štábem nejdříve vybudoval funkční restauraci. Několik týdnů pak trávili s herci osvojováním profesí, sestavovali autentické menu a učili se v prostředí pohybovat. Teprve pak mohl začít s choreografií, inscenací a hledáním vizuálního klíče. Film je černobílý a v akademickém formátu, čímž podporuje stísněnost a postupně vroucí atmosféru. Využívá široké palety stylistických postupů a jejich neukotveností umocňuje kuchyňský chaos.